Mlčet a řvát

29. srpna 2017 v 23:02 | K. |  Rychlovky
Dva extrémy, kdy první je vystřídán druhým. Moc dlouho mlčíte a pak už to najednou nejde snést. A vy to pustíte ven. A sami jste až překvapeni, jaká pohroma to je.

Samomluva je jistá forma terapie. Samozřejmě, někteří tvrdí, že je to projev choré mysli a že samomluvou začíná řada vážnějších psychických problémů. Možná, že je spíše jejich důsledkem, řekla bych. Když už ostatní neposlouchají. Když už sama sobě nevěříš a musíš se přesvědčovat. Když už jsi tak dobrá v lhaní sama sobě, že nevíš, co je pravda. Když už jsi sama sobě tou nejlepší společností, protože si vždycky necháš všechno projít.

Meh. Blog je taky jistá forma samomluvy. Proto se stává, že se sem stále vracím. Jiný blog, jiné mé já, ale pořád ta samá písnička.

Většinu času mlčím. Pak se usmívám, pak řvu, pak mám mrtvý výraz. Chvíli mluvím, většinou sděluju nějaké informace nebo můj názor, který se tak nějak ztratí v prostoru. Pak hodně času taky jen tak koukám. Představuju si. A koukám dál.

Už dlouho jsem nezažila pěkné mlčení. Když vedle někoho sedíte a nic neříkáte, ale není to trapné, prostě není potřeba slov. Jak se zdá, čas rozptýlí všechno. A některé mlčení, některé mlčení zabíjí.

Pamatuju si, už nevím přesně odkud : "I žádná odpověď je odpověď." I nečinnost je vlastně činem. Mnoho o vás vypoví. V některých případech je nečinnost činem trestným a mlčení taktéž.

"These lips are sealed."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama